Bez plánů – Portugalsko a Santiago

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami (přesněji v Praze) žil jednou jeden člověk. Měl slušnou práci, hezký byt, přátele, koníčky a spoustu zajímavých zájmů k zajímání. Žil zodpovědně, smysluplně a úspěšně. Ale jednou – při návratu z pravidelné zasloužené celotýdenní dovolené – si řekl: „Hej, fakticky to chci takhle?“ Odpověď byla jasná – samozřejmě, že ne!

Takže dal výpověď v práci, rozdal všechny kytky z bytu (a zbylé guerilla gardeningově zasadil v parku), sbalil si baťoh na záda a koupil jednosměrnou letenku pryč.

Bez jasného cíle a bez konkrétních plánů… kam se dostal, koho potkal a co se mu na cestě přihodilo? 🙂

 

Selfies (7.2.2018)

Tahle cesta byla hodně o lidech… o těch, které na cestě potkáte, aniž byste to plánovali. Nejsem žádný fanoušek selfies… ale rád bych si aspoň některé z nich zapamatoval takové, jací byli, když jsme na sebe narazili. A otázka „hej, vyfotíš si se mnou selfie“ zní líp, než „mohl bych si tě vyfotit jako zvířátko v ZOO“? 🙂 Takže to dopadlo takhle… << celý článek >>

 

Jak jsem se stal poutníkem do Santiaga (10.10. 2017)

cam uvod-m


Na severu Španělska, v Galicii, leží malé město. Jmenuje se Santiago de Compostela, mají tam náměstí, před ním stojí katedrála, v ní je oltář, na něm velká socha a pod tou sochou jsou údajně uloženy ostatky apoštola Jakuba, jednoho z party chlapíků, kteří před dvěma tisíci lety chodili po blízkém východě a měnili budoucnost. Každý den se tisíce lidí vydávají z různých částí Evropy na pěší pouť, aby se na jejím konci těmto ostatkům mohli poklonit. Nebo vyráží jen tak pro zábavu. Takže když jsem se vrátil do Porta na severu Portugalska a před tamní katedrálou padl můj zrak na kámen se žlutou šipkou s nápisem „Santiago“, bylo rozhodnuto – budu poutníkem! << celý článek >>

 

Povrchní průvodce portugalskou povahou v praktických příkladech (9.9.2017)

012-s


Co jsou teda ti Portugalci vlastně zač? Jsem tu přes dva měsíce a pořád nevím – ale to, že jsem zůstal tak dlouho, má svůj důvod. Tak raději popíšu pár  zážitků s nimi a závěry nechám na vás.

Jednou takhle sedím na vyhlídce ve velkém městě (žádné vesnici), hraje hudba, posedává tu spousta lidí…  << celý článek >>

 

O padajících turistech, moci cedulek a kokosovém oleji s pískem (31.8.2017)

uvod kotvy-s


„Nevyklánějte se do propasti, při dopadu to může nepatrně bolet„. Taková a podobné cedulky, zábradlí a ochranné valy provází náš život ve zregulovaném středoevropském prostoru, kde se stát s dojemnou péčí snaží zajistit naše bezpeční. Místo toho, aby věřil našemu zdravému úsudku. A podle mě tím taky způsobuje, že na cedulky spoléháme a když pak… << celý článek >>

 

O dvou Střelenkách, strejdovi Míšovi a kytarovém stopaři (24.8.2017)

zapad2-s
Rozeklané útesy, kde divoké vlny Atlantiku naráží do ostrých skal, přes které vysoko stříká pěna. Mezi tím malé zátoky se skrytými plážemi bez davů lidí. Údajně nejkrásnější část Portugalska – přírodní park Alentejo na jih od Lisabonu. No jo, jenže jak se tam dostat, když tam vedou cesty jen pro auta a ubytování je rozebrané? … << celý článek >>

 

O nočních zážitcích, hostelech a hipsterech (18.8.2017)

uvod-s


„Promiňte, ale v našem pokoji prší ze stropu.“ Omluvný pohled od recepční: „Já vím. Víte, to se v těchto starých domech stává pořád.“ A pak se otočí a se skupinou ostatních hipsterů dál řeší, jak pověsit na zeď kytaru se zlomeným krkem. I takové zážitky vám přinese cestování. Ale popořadě. Na Lisabon jsem se hodně těšil … << celý článek >>

 

Serfování na vlnách náhod (9.8.2017)

uvod-s
To nevymyslíš! To byla hlavní myšlenka mé cesty po severu Portugalska. Normálně jsem notorický řešič – zjišťuju, plánuju, zařizuju. A stresuju se, když věci pak podle toho plánu nejdou. Tentokrát jsem to zkusil bez plánu. A musím říct, že takové náhody, co se mi od té doby dějí, mi hlava nebere. Začalo to hned v Portu … << celý článek >>

 

O potkávání lidí (4.8.2017)

05 vyhlidka-s
Všechno začalo před třemi týdny. Seděl jsem ve VIP salónku na pražském letišti a říkal si: „Co tu sakra dělám?“ Ne v tom salonku – to jsem věděl. Pustila mě do něj malá černá kartička, kterou mě vybavil můj bankéř v záchvatu ušlechtilé snahy získat VIP klienta. Těsně předtím, než se dozvěděl, že budu několik měsíců jen … << celý článek >>

 

Reklamy